Zlatohlávci (tribus)
 Zlatohlávci | |
|---|---|
 Cetonia aurata zlatohlávek zlatý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | brouci (Coleoptera) |
| Podřád | všežraví (Polyphaga) |
| Nadčeleď | Scarabaeoidea |
| Čeleď | zlatohlávkovití (Cetoniidae) |
| Podčeleď | zlatohlávci (Cetoniinae) |
| Tribus | zlatohlávci (Cetoniini) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zlatohlávci (Cetoniini) jsou tribus v rámci podčeledi zlatohlávci (Cetoniinae), čeleď vrubounovitých brouků.
Taxonomie je v rámci skupiny listorohých brouků (Scarabaeoidea) zatím neustálená.
Zlatohlávci (podčeleď) jsou řazeni buď do samostatné čeledi Cetoniidae, nebo na úrovni podčeledi (Cetoniinae) do čeledi vrubounovití (Scarabeidae) a dále děleni na triby: zlatohlávci (Cetoniini), Cremastocheilini, Diplognathini, Goliathini, Gymnetini, Phaedimini, Schizorhinini, Stenotarsini, Taenioderini, Trichiini a Valgini.
Rody
[editovat | editovat zdroj]Tribus zlatohlávci je členěn do těchto podtribů a rodů:
- podtribus Cetoniina
- rody: Aethiessa Burmeister, 1842
- Anatona Burmeister, 1842
- Anelaphinis Kolbe, 1912
- Aphelinis Antoine, 1987
- Atrichelaphinis Kraatz, 1898
- Atrichiana Distant, 1911
- Badizoblax Thomson, 1877
- Callophylla Moser, 1916
- Centrantyx Fairmaire, 1884
- zlatohlávek (Cetonia) Fabricius, 1775
- Chiloloba Burmeister, 1842
- Cosmesthes Kraatz, 1880
- Cosmiophaena Kraatz, 1899
- Dischista Burmeister, 1842
- Dolichostethus Kolbe, 1912
- Elaphinis Burmeister, 1842
- Enoplotarsus Lucas, 1859
- Erlangeria Preiss, 1902
- Euglypta Mohnike, 1873
- Gametis Burmeister, 1842
- Gametoides Antoine, 2006
- Glycosia Schoch, 1896
- Glycyphana Burmeister, 1842
- Gymnophana Arrow, 1910
- Hemiprotaetia Mikšič, 1963
- Heteralleucosma Antoine, 1989
- Heterocnemis Albers, 1852
- Heterotephraea Antoine, 2002
- Latescutella Ruter, 1972
- Lawangia Schenkling, 1921
- Lorkovitschia Mikšič, 1968
- Marmylida Thomson, 1880
- Micrelaphinis Schoch, 1896
- Miksicus Özdikmen & Turgat, 2009 (synonymum Urbania Mikšič, 1963)
- Mireia Ruter, 1953
- Niphobleta Kraatz, 1880
- Pachnoda Burmeister, 1842 - zlatohlávek
- Paleopragma Thomson, 1880
- Paralleucosma Antoine, 1989
- Paranelaphinis Antoine, 1988
- Paraprotaetia Moser, 1907
- Pararhabdotis Kraatz, 1899
- Parastraella Antoine, 2006
- Parelaphinis Holm & Marais, 1989
- Phaneresthes Kraatz, 1894
- Phonotaenia Kraatz, 1880
- Phoxomeloides Schoch, 1898
- Podopholis Moser, 1915
- Podopogonus Moser, 1917
- Polybaphes Kirby, 1827
- Polystalactica Kraatz, 1882
- Protaetia Burmeister, 1842 - zlatohlávek
- podrody: Acanthoprotaetia Mikšič, 1987
- Autoprotaetia Mikšič, 1965
- Calopotosia Reitter, 1898
- Caloprotaetia Mikšič, 1963
- Cetonischema Reitter, 1898 - zlatohlávek
- Chalcoprotaetia Mikšič, 1963
- Chrysopotosia Mikšič, 1966
- Dicranobia Mikšič, 1963
- Eupotosia Mikšič, 1954
- Euprotaetia Mikšič, 1963
- Finkia Mikšič, 1965
- Foveopotosia Mikšič, 1959
- Goetzia Mikšič, 1963
- Heteroprotaetia Mikšič, 1963
- Indoprotaetia Mikšič, 1968
- Kuytenia Mikšič, 1963
- Liocola Thomson, 1859 - zlatohlávek
- Netocia Costa, 1852 - zlatohlávek
- Pachyprotaetia Mikšič, 1965
- Poecilophana Kraatz, 1895
- Potosia Mulsant & Rey, 1871
- Potosiomima Mikšič, 1968
- Progastor J. Thomson, 1880
- Protaetia Burmeister, 1842 - zlatohlávek (například Protaetia affinis Andersch, 1797, Protaetia cuprea Fabricius, 1775, Protaetia lugubris Herbst, 1786, zlatohlávek skvostný - Protaetia speciosissima Scopoli, 1786)
- Protaetiola Mikšič, 1963
- Pseudanatona Kraatz, 1898
- Pyropotosia Reitter, 1898
- Tomentoprotaetia Mikšič, 1987
- Protaetiomorpha Mikšič, 1968
- Psacadoptera Kraatz, 1882
- Pseudoprotaetia Kraatz, 1882
- Pseudotephraea Kraatz, 1882
- Pseudourbania Mikšič, 1965
- Reineria Mikšič, 1968
- Rhabdotis Burmeister, 1842
- Rhabdotops Krikken, 1981
- Rhyxiphloea Burmeister, 1842
- Simorrhina Kraatz, 1886
- Somalibia Lansberge, 1882
- Stalagmosoma Burmeister, 1842
- Sternoplus Wallace, 1868
- Systellorhina Kraatz, 1895
- Tephraea Burmeister, 1842
- Thyreogonia Reitter, 1898
- Trichocelis Moser, 1908
- Trichocephala Moser, 1916
- Trichostetha Burmeister, 1842
- Tropinota Mulsant, 1842 - zlatohlávek (například Tropinota hirta)
- Xeloma Kraatz, 1881
- Xiphosceloides Holm, 1992
- podtribus Euphoriina
- Euphoria Burmeister, 1842
- Chlorixanthe Bates, 1889
- podtribus Leucocelina
- Acrothyrea Kraatz, 1882
- Alleucosma Schenkling, 1921
- Analleucosma Antoine, 1989
- Cyclophorellus Krikken, 1982
- Cyrtothyrea Kolbe, 1895
- Discopeltis Burmeister, 1842
- Grammopyga Kraatz, 1895
- Homothyrea Kolbe, 1895
- Leucocelis Burmeister, 1842
- Leucochilus Kraatz, 1896
- Lonchothyrea Kolbe, 1895
- Mausoleopsis Lansberge, 1882
- Mecaspidiellus Antoine, 1997
- Mecaspidius Bourgoin, 1921
- Megalleucosma Antoine, 1989
- Molynoptera Kraatz, 1897
- Molynopteroides Antoine, 1989
- Oxythyrea Mulsant, 1842 (například Oxythyrea funesta - zlatohlávek tmavý)
- Paleira Reiche, 1871
- Phoxomela Schaum, 1844
- Pseudalleucosma Antoine, 1989
- Pseudooxythyrea Baraud, 1985
- Trichothyrea Kolbe, 1895
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Jedná se povětšině o středně až velmi velké brouky. Horní pysk a kusadla jsou překryty čelním štítkem (clypeus) a nejsou proto shora viditelné. Horní čelisti (mandibuly) jsou většinou měkké, blanité. Tykadla jsou desetičlánková, zakončená vějířkem ze třech pohyblivých listů. Štítek je velký, trojúhelníkovitý, u některých tribů je však překryt výběžkem štítu.
Zlatohlávci létají tak, že prostrčí křídla podramenním výkrojkem na okraji pootevřených krovek. Tím se liší od ostatních brouků i od ostatních podčeledí vrubounovitých včetně blízko stojících Trichiinae a Valginae.
Krovky nezakrývají celý zadeček, poslední článek (pygidium) je velký a shora viditelný. Mezi středním párem stehen je téměř vždy vyvinut výběžek středohrudí.
Na všech nohách mají zlatohlávci dva stejné pohyblivé drápky.
Životní cyklus
[editovat | editovat zdroj]Samice zlatohlávků kladou vajíčka do substrátu, jímž je ve většině případů rozkládající se rostlinná hmota. Čerstvá vajíčka jsou bílá, lehce šišatá, vývojem se postupně zvětšují, zakulacují a poněkud žloutnou. Po několika dnech až týdnech se z vajíčka líhne larva.
Larvy mají u všech vrubounovitých brouků podobný vzhled, jsou tlusté, žlutobílé, s řadou tmavých průduchů na bocích a rohovitou hlavou. Takový typ larvy se nazývá ponrava.
V průběhu vývoje larva prochází třemi stadii (instary). Při přechodu z jednoho instaru do druhého se larva svléká a rohovité části se ještě před vytvrdnutím chitinu skokem zvětšují. Během třetího instaru larva hromadí tuk a připravuje se na zakuklení. Larvy zlatohlávků si před zakuklením vytvářejí kokon, ve většině případů z okolního materiálu. V tomto ochranném obalu se posléze larva znovu svléká a přeměňuje ve světle žlutohnědou kuklu. Na kukle jsou již zřetelné všechny tvary budoucího brouka, krovky jsou však stočeny pod břicho a případný roh samců přitisklý ke štítu. Po posledním svleku se objevuje ještě měkké a nevybarvené imago, které rychle tvrdne a nabývá konečného zbarvení. Brouk ještě po nějakou dobu setrvává v nehybnosti a nakonec proráží stěnu kokonu a opouští jej.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zlatohlávci na Wikimedia Commons
